Za Svatoplukem Vlasákem

Proč jsme zřídili putovní pohár Svatopluka Vlasáka je častá otázka těch, kteří ho neznali. Proto bychom se chtěli o jeho vlastnostech alespoň velmi stručně zmínit. Do klubu pěstitelů exotického ptactva v Praze vstoupil velmi brzy po jeho založení. Dnešní mladý chovatel si velmi těžko dovede představit, za jakých podmínek se tehdy vyvíjel spolkový život a jak obětavé funkcionáře potřeboval. Z veřejných prostředků neměl spolek ani korunu a vzdor tomu vydával pro členy časopis zdarma a první knihu o chovu cizokrajných ptáků dostali členové zdarma. Členský příspěvek kryl sotva polovinu skutečného vydání na časopis. Všichni funkcionáři pracovali bez odměny a bez odměny psali autoři články i celé publikace včetně ilustrací. Předseda dojížděl z Brna do Prahy na schůze a ani ve snu ho nenapadlo, že by mu někdo cestovní výlohy měl hradit. A když někdy již skutečně nebylo v pokladně nic, složili se členové na schůzi ze svého, neboť číslo časopisu vyjít muselo.

A právě Svatopluk Vlasák byl členem příkladně obětavým a současně skromným. Vysloveně pracovní funkce nebyly přitažlivé ani po válce. Velmi důležitý pro členy z celé republiky byl vždy časopis, který se po určitou dobu odesílal z bytu Vlasákových. Byly do toho zapřažena celá rodina. Adresy psal otec Vlasáka, manželka páskovala a Svatopluk Vlasák pak v batohu na zádech odvážel časopis na hlavní poštu. A to všechno opět bez haléře odměny. Nebyl nikdy lačný po penězích, ačkoliv jich nikdy neměl přebytek. Byl vášnivý holubář a jeho miláčkové byli brněnští voláči. Když byl nucen svůj prošlechtěný kmen likvidovat, věnoval ho zdarma učňovskému středisku v Xaverově. V letech 1945 až 1955 žil na Dobříši a jezdil pravidelně na schůze do Prahy i když ho každá stála jeho vlastní peníze.

V roce 1941 byl mezi prvními chovateli u nás, kteří odchovali papoušky zpěvavé a v roce 1973 jsko první v Československu vychoval tiriku kabaltového (dříve papoušek tovi, Brotogeris cyanoptera). byl také mezi prvními českými chovateli výstavních andulek, v čemž ho velmi úspěšně následuje jeho syn Ing. S. Vlasák.

Jak z předchozích řádků vyplývá, vážíme si památky Svatopluka Vlasáka jednak jako vynikajícího chovatele, avšak především jako člověka obětavého, skromného a výborného kamaráda, vždy ochotného pomoci tam, kde to bylo třeba.

Opis soudobé listiny