Nazdárek človíčkové,

po nějakém čase Vás znovu oslovuji, protože jsem Vám chtěl představit dalšího člena naší "pakárny", jak domácky nazývám své ptačí kamarády, jimž různá postižení a bolavé dušičky s láskou léčí má hodná panička. Ale ouha, já sám se stávám nešťastným hrdinou dramatu, který Vám ještě vyprávím, i když s vypětím všech sil, které mi zbývají. Asi před měsícem mi náhle přišlo, že i když mi zrní chutná stále dobře, tak trávit mi jde hůř a hůř. Když už jsem zrní i začal dávit, panička mě odnesla k paní veterinářce.

Dostal jsem spoustu léčení, které mi ale ukrutně nechutnalo, no co naplat, zkousnul jsem to, panička stejně nedala jinak. Jenže úleva nepřichází, já cestuji za další paní veterinářkou a ta zjišťuje krutou pravdu - mám dilataci žaludku. Brr, tahle slova straší všechny mé aří kamarády jako morová rána lidstvo samo, tuhle nemoc ještě nikdy nikde nikdo nedokázal úplně vyléčit. Peru se jako pravý aří mušketýr, ale síly ubývají a já cítím, že cesta do papouščího ráje je už na obzoru. Už ani na bidle se neudržím, panička mě láskyplně ukládá do bedýnky pěkně do měkkého, chtěl bych jí nějak potěšit, ale tuším, že už to nedokážu. Mám už jen jedno malé přání, aby moje rubrika o mých ptačích kamarádech pokračovala, aby se jí ujala má nejlepší kámoška Josefýnka - samička kakadua žlutočečelatého, aby zde dál byli publikovány krásné i smutné příběhy těch nádherných tvorů, jakými my papoušci dozajista jsme.

Teď už se jen stulit do náruče mé paničky, papouščí ráj uprostřed panenského pralesa se už otvírá ...

PS: Ara Jára umírá 22.7.2008 v pozdním večeru ve věku nedožitých 5 let. Tímto děkujeme MVDr.L.Nečasové a MVDr.P.Hájkové a dalším nejmenovaným, že do posledních chvil bojovali o život nezapomenutelného papouška.